Když se řekne slimák, většina lidí si automaticky vybaví zahradu plnou slizu a zničené rostliny. Jenže v české přírodě žije na 240 druhů měkkýšů a mezi nimi najdeme i skutečné unikáty. Jedním z nich je i modranka karpatská, nádherný, sytě modře zbarvený plž, který rozhodně není škůdcem. Na rozdíl od svých „kolegyň“ z kompostu je modranka nenápadný obyvatel hlubokých lesů a potěší každého, kdo má štěstí ji zahlédnout.
Nejenže neškodí, ale hraje i důležitou roli v lesním ekosystému. Živí se organickým odpadem a pomáhá tak s přirozeným rozkladem materiálu. Jde o jeden z tzv. karpatských endemitů, což je druh, který se přirozeně vyskytuje jen v určitém geografickém území, konkrétně v horských lesích Karpatského oblouku.
Kde hledat tuto modrou krásku
Modranku karpatskou (lat. Bielzia coerulans) najdeme především v Moravskoslezských Beskydech, ale ojediněle byla zaznamenána i v dalších českých pohořích jako jsou Bílé Karpaty, Jeseníky, Rychlebské hory či Žďárské vrchy. Jediný známý nález mimo tato místa pochází ze Středočeského kraje, konkrétně z Uhlířských Janovic, kde se zřejmě objevila omylem, spolu s hlínou ze sazenic.
Tento druh má velmi specifické nároky na prostředí – potřebuje stín, vlhko a minimum lidské aktivity. V horku a suchu by totiž dlouho nepřežil. Často ho najdeme ukrytého pod trouchnivějícím dřevem, v mechu nebo pod spadaným listím, nejraději poblíž potoků a vlhkých strání. Pokud narazíte na krásně zbarveného plže v lese po dešti, je dost možné, že jste právě zahlédli modranku. V období dešťů totiž opouští své úkryty i ve dne a někdy se jich objeví i víc pohromadě.
Zvláštní barva, kterou nevytváří pigment
Jedním z hlavních důvodů, proč je modranka karpatská tak fascinující, je její vzhled. Dospělí jedinci měří běžně 12 až 16 cm a jejich barva se pohybuje od sytě modré přes tyrkysovou až po modrofialovou. Zajímavé je, že tato barva není dána pigmentem, ale fyzikálním lomem světla na těle plže – podobně jako třeba u motýlích křídel.
Mláďata mají úplně jiné zbarvení – hnědé s tmavými pruhy po bocích. Teprve postupně se jim od zadní části těla vyvíjí modrá barva, která je typická pro dospělé jedince. Plži jsou hermafroditi a jejich životní cyklus trvá přibližně jeden rok. Rozmnožují se od jara do podzimu, přičemž kladou desítky vajíček do mělké jamky v zemi. Z nich se po zhruba třech týdnech líhnou mláďata, která přečkají zimu a na jaře pokračují v cyklu.
Modranka nepatří mezi škůdce. Její jídelníček tvoří hlavně houby, spadané listí a zbytky organického původu. Nepoleze vám na salát ani na jahody. Místo toho pomáhá rozkládat mrtvou hmotu v lesním podrostu a přispívá tak k přirozené obnově lesa. Navíc slouží jako důležitý článek potravního řetězce. Její vajíčka i dospělí jedinci jsou potravou pro různé druhy hmyzu, ptáků, obojživelníků nebo malých savců.
Ohrožený poklad, který si zaslouží naši pozornost
Ačkoliv si ji běžně nespletete, laik by mohl její mladé považovat za úplně jiný druh. Právě proto je každý nález modranky důležitý. Vědcům pomáhá sledovat, jak se populaci daří a jestli se třeba nerozšiřuje do dalších oblastí. Modranka karpatská je zařazena na Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky jako tzv. zranitelný taxon (VU). To znamená, že její populace je stabilní jen tehdy, pokud se nezhorší podmínky jejího prostředí.
A to je v době klimatických změn a ztráty přirozených biotopů stále větší problém. Ochrana tohoto druhu tedy není jen o sentimentu – jde o součást širší snahy zachovat biologickou rozmanitost našich lesů. A co můžete udělat vy? Pokud modranku někde zahlédnete, rozhodně ji nechávejte na pokoji. A ideálně pošlete nález odborníkům – třeba přes přírodovědný portál BioLib nebo přímo ochráncům přírody.