Schachten, neboli horské mýtiny či pastviny, někdy také překládáno jako lada, vznikaly od počátku 17. století ve vyšších polohách, hlavně bavorské Šumavy. Na jaře, když zde slezl sníh a trochu se zazelenal porost, vyháněli sem bavorští sedláci mladé býčky i jalovice k pastvě, aby si níže položené louky šetřili na seno a pro dojnice. Dobytek zde většinou vydržel do prvního sněhu a v tomto drsném prostředí získal velkou odolnost, takže byl později používán jako tažný. Pastva zde nebyla příliš kvalitní a výživná, proto se na tyto pastviny nevyháněly dojnice.
Už v roce 2023 Plzeňská Drbna publikovala text popisující výlet na jiné známé pastviny poblíž obcí Frauenau a Buchenau na území NP Bavorský les. Na vyklučených plochách pastvin byly ponechány některé statné buky. Tyto stromy či jejich torza, často polámané vichřicí a bouřemi, stojí na pastvinách dodnes a dodávají jim neopakovatelné kouzlo. Přesně taková je i rozlehlá pastvina Ruckowitzschachten, která má plochu 17 hektarů. Nachází se poblíž obce Zwieslerwaldhaus, rozprostírá se na severním svahu Velkého Falkensteinu. Je odtud výhled na Velký Javor a do Čech.
První záznamy o této pastvině existují z roku 1613, ale pravděpodobně byla používána již dříve. A dobytek zde pásli čeští sedláci. V roce 1831 měla Ruckowitzschachten rozlohu 30 hektarů. Do roku 1950 měla díky velkému počtu starých stromů parkový charakter. Dobytek se zde pásl do roku 1962. Uprostřed pastviny rostou desítky smrků, stoletých javorů a buků. Od roku 2014 se na Ruckowitzschachten opět zkušebně spásá, protože Správa Národního parku Bavorský les považuje pastvu za přirozenější než kácení keřů, nezbytné k zachování těchto „Schachten“.
Na okraji pastviny je turistická informační tabule. Na ní je i historická fotografie zachycující pastvinu v polovině minulého století a sedláka Josefa Schmida se syny Fritzem a Erwinem, kteří zde pásli dobytek. Fritz Schmid byl posledním z trojice rodiny sedláků a zemřel 22. července 2013. V horní části pastviny pak najdete pamětní kříž s jeho fotografií.
Kudy nahoru?
Stačí překonat na Šumavě česko-německou hranici v Železné Rudě – Alžbětíně, projedete Bavorskou Železnou Rudou. Jako výchozí bod našeho výletu si zvolte maličkou obec Zwieslerwaldhaus, která se nachází pouhých 11 kilometrů od hranice v Bavorské Železné Rudě ve směru na Zwiesel – hlídejte si odbočku vlevo, která je dobře vyznačena. Ve Zwieslerwaldhausu najdete několik parkovišť, dvě hlavní jsou bezplatná. A pak už stačí najít u parkoviště hlavní turistický ukazatel, na kterém jsou vyznačené trasy vedoucí nejen na vrcholek Falkensteinu, ale i na treky v okolí. Doporučujeme vystoupat nejkratší trasou, která je značená symbolem „tisu“.
Z osady Zwieslerwaldhaus se dáte nejprve po široké cestě Schulerweg, z níž po 500 metrech odbočíte vlevo do lesa cestou označenou zmíněným symbolem tisu (Eibe). Ta nejkratší trasa na Falkenstein je dlouhá 4,3 km a překonává převýšení 600 metrů. Vede přes skalnatý vrchol Malého Falkensteinu (1190 m n. m.), který si také rozhodně nenechte ujít. Už odtud si totiž můžete poprvé vychutnat nádherný výhled. O dalších 15–20 minut později pak vystoupáte na samotný vrchol Velkého Falkensteinu. Zde doporučujeme občerstvení nebo oběd ve skvělé hospodě s českou obsluhou.
A potom už vám nic nebrání v tom sestoupit z hory k pastvině Ruckowitzschachten. Cesta je dobře značena zeleným trojúhelníkem nebo symbolem Zlaté stezky. Po necelém kilometru chůze z vrcholku Falkensteinu odbočíte na rozcestí vlevo. Potom budete pokračovat až k pastvině, která je cílem naší cesty. Z vrcholu hory je to 2,2 km. Na parkoviště v osadě Zwieslerwaldhaus z pastviny dojdete asi za hodinu. Přímo z lesa vás stezka přivede na terasu malebné hospůdky. Můžete na celý okruh vyrazit i v opačném směru, ale lepší je námi popisovaná cesta. Z parkoviště ve Zwieslerwaldhaus lze dojet na pastvinu i na kole. Trasa je dlouhá sedm kilometrů a připravte se na pořádné stoupání.
NESPECHEJ.cz|
Život cestovatele|
Žena.cz|
In-lifestyle.cz|
VímeVíc.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|
SportWin » bavme se sportem|