Všichni říkají, že když je první dítě takhle hodné, to druhé bývá úplný opak, směje se Kateřina Sokolová

Sdílet

Kateřina Sokolová

Zdroj: Profimedia

Bývalá Miss České republiky, modelka a dnes i filantropka Kateřina Sokolová, není jen krásnou tváří. Za jejím úsměvem a vyrovnaností se skrývá hluboký osobní příběh, který ji přivedl až k založení nadačního fondu AutTalk, pomáhající rodinám dětí s poruchami autistického spektra. Inspirací jí byl její mladší bratr Radovan, který se s autismem potýká od narození.

S Kateřinou jsme se setkaly na akci, kde se prezentovalo množství inspirativních projektů a osobností. „Já jsem tu dnes především díky Nadačnímu fondu Propolis, který podpořil náš Nadační fond AutTalk. Díky tomu jsme mohli uskutečnit řadu krásných projektů, čehož si opravdu velmi vážím. Takže jsem tu za AutTalk, ale zároveň také jako jedna z tváří knihy Jsem žena, jsem bohyně, kde jsem ztvárnila barokní malířku Artemisiu Gentileschi. To bylo pro mě velmi silné, protože jsem k ní cítila určitou blízkost. takové krásné propojení,“ říká s pokorou. Na otázku, zda malířku znala už před projektem, upřímně přiznává: „To už je pár let zpátky, když jsem se do projektu zapojila. Tehdy jsem ještě nebyla úplně erudovaná, ale jméno jsem znala. Samozřejmě jsem si musela dohledat více informací o jejím životě a příběhu, abych se s ní mohla více ztotožnit.“ Do postavy se vžila i symbolicky. „Na fotografii držím misku vah, to má symbolizovat spravedlnost. Artemisia byla na svou dobu nesmírně odvážná žena, takže ano, to propojení mi pomohlo se do ní opravdu vžít.“

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Miss z roku 2007 pomáhá autistům. Jednoho má totiž v rodině

Ostatně odvaha je téma, které Kateřinu provází po celý život, ani vést nadaci není nic jednoduchého. „Myslím si, že mi každá nezisková organizace dá za pravdu, že sestavit a naplnit rozpočet každý rok je obrovská výzva. Opravdu obdivuji všechny, kteří v nezisku pracují, protože to není jednoduché,“ říká s respektem k ostatním, kteří se věnují pomoci druhým. Zároveň si ale uvědomuje pozitivní posun v české společnosti: „Česká společnost má čím dál více zakořeněné, že pomáhat je přirozené. Stává se to skoro samozřejmostí, což je skvělé. A hlavně, Češi se dokážou rychle semknout, když se něco děje. Například během povodní to bylo opravdu vidět. V tomhle ohledu jsme úžasní.“

Kateřina je i čerstvou maminkou. A právě mateřství jí otevřelo nový pohled na ženskou sílu a všestrannost. „Jednoznačně věřím, že ženy jsou bohyně. Už jen tím, jak jsme každá jiná, jedinečná, křehká a zároveň neskutečně silná. Ženy mají mnoho tváří, což sama teď velmi silně vnímám skrze mateřství. Už rok jsem maminkou a těch rolí, které denně zastávám, je opravdu nespočet. Myslím, že je důležité ženskost a sílu žen oslavovat.“ Na otázku, co ji v mateřství nejvíce překvapilo, s úsměvem odpovídá: „To je krásná otázka. Myslím, že úplně všechno. Je to zkušenost, na kterou se nelze připravit, každé dítě je jiné a každá situace vás může něčím překvapit. Je to neustálé dobrodružství.“ O své dceři Sárince mluví s láskou i vděčností. „Sárinka je neuvěřitelně hodná, klidná a pohodová. Opravdu děkuju za to, jaká je to zlaté dítě. Ale i tak jsou chvíle, kdy je to opravdu náročné. Všichni říkají, že když je první dítě takhle hodné, to druhé bývá úplný opak. Tak uvidíme.“

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

S přítelem jsme se rozhodli pro bezdětnost, jenže on teď otočil. Chce nezávazně dítě s kamarádkou, říká Jana

Během rozhovoru se také dotýká tématu mužsko-ženské rovnováhy. „Ženy jsou bohyně, jak kniha napovídá a muži bohové. Myslím, že když chce muž, aby se cítil jako král, měl by se ke své ženě chovat jako ke královně. A za každým úspěšným mužem stojí ještě úspěšnější žena. Ale nechci znít feministicky, věřím, že muži a ženy se navzájem potřebují. Je to symbióza.“

Na křtu knihy Jsem žena, jsem Evropa se mluvilo i o ženské soudržnosti. Zajímalo mě, jestli si Kateřina myslí, že ženy drží spíš spolu nebo jsou rivalkami. „Záleží na prostředí. Zažila jsem rivalitu například na soutěži Miss, paradoxně tam byla větší než třeba ve světovém modelingu, kde naopak holky působily mnohem podpůrněji. Ale obecně věřím, že ženy by se měly více podporovat, zejména na vedoucích pozicích. Sdílet své know-how, táhnout za jeden provaz. Protože to jako ženy nemáme jednoduché."