Sharlota: Můj manžel nemá rád jídlo, nejraději by si nechal zavést kanylu s vitamíny a byl nejšťastnější

Sdílet

Sharlota

Zdroj: Zrno Zrnko

V prostorách Nuselského pivovaru jsme měli příležitost setkat se s rapperkou, zpěvačkou a výraznou osobností české scény, Sharlotou. Nový koncept pekařství nás zavedl k tématu dobrot a každodenního stravování, ale jak rychle vyplynulo, řeč nebyla zdaleka jen o jídle. Sharlota se otevřeně rozpovídala o svém přístupu ke zdravému životnímu stylu, vaření i letních plánech.

Lecjaká dáma, která se pohybuje ve světě šoubyznysu si odpírá pečivo, Sharlota ovšem není jednou z nich. „Miluju to. Naprosto ho miluju a nijak se neomezuji. Jediné, co mě trochu limituje, je intolerance na laktózu. Takže když vím, že jdu na nějakou akci a třeba se tam chystám mluvit nebo vystupovat, tak si opravdu rozmyslím, co ochutnám. Protože pak to může vypadat, jako bych byla v třetím měsíci těhotenství. Ale jinak, já tady na světě nejsem proto, abych si odpírala věci. A myslím si, že se dostatečně hýbu na to, abych si mohla dovolit jíst to, co mám ráda. Vlastně i cvičím kvůli tomu, abych si mohla dopřát právě takové dobroty.“

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Sharlota jako moderátorka nové reality show: Bude to opravdové, nebojím se, že budu brečet

Pohyb a jídlo u Sharloty jdou ruku v ruce. Miluje ochutnávat, ale tělo si hýčká pravidelným režimem. „Poměrně často cvičím. Třikrát týdně máme silové tréninky s trenérem. A když začne být tepleji, tak vyrážíme na brusle. Rádi se taky účastníme různých výzev a běhů jako třeba Urban Challenge a podobně. Navíc, třeba v běžný den si vezmu taxík jen dolů do centra a pak už celý den chodím pěšky. Myslím, že i takový běžný každodenní pohyb, když člověk lítá po městě a nesedí celý den, velmi pomáhá.“

Překvapivě si ale nesleduje kroky ani kalorie. Jede na pocit. „Vůbec to nesleduji. Jedu na pocit. Jakmile cítím, že se necítím úplně svěže, snažím se najít ten balanc. Myslím, že veškerá čísla, vážení se nebo počítání kalorií člověka spíš omezují a blokují. Podle mě je nejlepší řídit se tím, co říká tělo.
Takže když si dám jeden večer dva burgery a druhý den se cítím těžce, tak si dám třeba jen salát. Je to o selském rozumu. A opravdu to takhle aplikuju.“

'
Sharlota narozdíl od svého muže jídlo miluje a jeliož je pečivo její guilty pleasure, nechyběla v Nuselském pivovaru, kde se otvírala nová pobočka Zrno Zrnko a jejich nový koncept kavárny Botticelli café
Foto: Zrno Zrnko

Ačkoliv jídlo miluje, vaření mezi její vášně rozhodně nepatří. „Nevařím ráda a vlastně ani vůbec nevařím.“ Domácnost ale rozhodně nezanedbává.
„Hospodyňka klidně ano, ale na úklid, péči o zahrádku nebo domácnost. Máme hodně zvířat, takže o to se starám ráda. Ale vaření tam nepatří. A částečně je to i tím, že můj manžel nemá rád jídlo. Vážně. Každý se na mě kvůli tomu dívá jako na blázna, ale všichni naši přátelé to potvrdí. Kdyby mohl, nechal by si zavést nějakou kanylu s vitamíny a byl by nejšťastnější.“

Romantické večeře? U Sharloty spíš výjimečně. „Vůbec si na to nepotrpíme. Já ty věci plánuji spíš proto, abychom vůbec něco zažili společně. Jsme hodně rozlítaní, takže kdybych to neorganizovala, nikam bychom nejeli. Ale jinak ani jeden na to nějak extra nebazíruje. Já jídlo miluju, ráda se dobře najím, ale není to tak, že bychom každý týden museli do nějaké luxusní restaurace.“

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Snaha ušetřit za dovolenou u moře se mi pořádně vymstila. Sedla jsem na lep podvodníkovi, lituje Radka

A co se tedy u nich doma jí, namazaná chleba? „Přesně tak. A já chleba s máslem a solí miluju, to je moje největší guilty pleasure. Takže tady v Zrno Zrnko jsem jako doma. Šunčička, focaccia, miluju.“ Vypadá to, jako by Sharlota neměla čas se ani zastavit, večírek střídá večírek. Ale jak sama říká, letos si chce dopřát něco jiného. „Je to tak, jsem docela v jednom kole. A protože nedělám jen hudbu, jsem moc ráda, že si rozšiřuju obzory i do jiných oblastí a odvětví. Díky tomu poznávám spoustu zajímavých lidí a zažívám nové věci. Za to jsem opravdu vděčná. Ale řekla jsem si, že letos bych chtěla mít trochu jiné léto. Zažít takové to české, pohodové léto. Protože pořád někam jezdíme, jsme rozdělení a ono to pak uteče. Takže letos si chci trochu zvolnit – méně festivalů, méně akcí. Na začátku prázdnin se chystáme, jako i loni, na závod Gumbalkán. Člověk si pořídí vrak auta a jede s ním speciální trasu. Loni jsme jeli až do Rumunska, letos míříme výš, směrem k Estonsku a dál. Takže se moc těším.“

A když říká „vrak“, myslí to doslova, může se jim rozsypat v podstatě na každém rohu. „Záleží, jak s tím člověk jede. Loni jsme třeba praskli olejovou vanu, utrhli řetěz a ještě pár věcí. Takže letos jsme auto dali dohromady, ale uvidíme. Podle toho, jak moc náročné cesty si zvolíme. Dvakrát, třikrát jsme museli zastavovat někde v servisech, třeba v Rumunsku. Ale má to svoje kouzlo. Je v tom adrenalin.“