Příroda nás nepřestává překvapovat svými nečekanými mechanismy. Zatímco vědci hledají odpovědi na klimatické změny v nejodlehlejších místech planety, někdy se řešení objeví tam, kde je nejméně očekáváme.
V mrazivých končinách Antarktidy se odehrává tichá revoluce. Nevychází z lidských technologií ani složitých umělých systémů, ale z jednoho z nejzákladnějších a nejpřirozenějších existujících procesů. Guáno se jako hnojivo používalo odjakživa, ale tento nový antarktický zvrat věda nečekala.
Za tuto proměnu jsou zodpovědní lidé, pro které jsou tyto končiny po tisíciletí domovem. Jejich každodenní činnost mění složení atmosféry bílého kontinentu způsobem, kterému teprve začínáme rozumět.
Přírodní hnojivo, které mění Antarktidu
Tučňáci adélioví svým odpadem mění chemické složení antarktické atmosféry, píše server Science News. Z jejich trusu se uvolňují plyny, které působí jako klíčové složky při tvorbě mraků a vytvářejí chladicí efekt, který by mohl pomoci zmírnit regionální dopady klimatických změn.
Klíčovým prvkem v této rovnici je amoniak. Vědci zjistili, že tento plyn, který se uvolňuje z guana tučňáků, se spojuje s kyselinou sírovou uvolňovanou mořským fytoplanktonem a vytváří drobné částice známé jako kondenzační jádra mraků. Tyto částice fungují jako mikroskopická semena, kolem nichž se tvoří mraky.
Matthew Boyer, vědec zabývající se atmosférou na Helsinské univerzitě, a jeho tým se rozhodli tento jev prozkoumat v blízkosti stanice Marambio na Antarktickém poloostrově. Tato oblast je doslova pokry ta trusem hnízdní kolonie tučňáků Adélie, což vytváří dokonalou přírodní laboratoř pro takové studie.
Během výzkumu, který probíhal od ledna do března 2023, vědci naměřili koncentrace amoniaku až 13,5 částic na miliardu, což je 1000krát více než v oblastech bez tučňáků. Když foukal vítr ze směru kolonie, pozorovali dramatické nárůsty koncentrací aerosolových částic, doprovázené dokonce mlhou.
Výsledky byly velkolepé: příspěvek tučňáků zvýšil míru tvorby částic v regionu až 10 000krát. Ještě překvapivější však bylo zjištění, že tento efekt přetrvává i dlouho poté, co ptáci oblast opustí při své každoroční migraci.
Guáno natolik zúrodnilo půdu, že ještě měsíc po odletu tučňáků byly emise amoniaku stokrát vyšší než výchozí hodnoty. Tento objev ukazuje, že tato zvířata vytvářejí trvalé chemické dědictví, které ovlivňuje tvorbu mraků i v době jejich nepřítomnosti.
Důsledky pro globální změnu klimatu
Tento jev má důsledky nejen pro Antarktidu, ale mohl by také napovědět, jak mohou přírodní ekosystémy ovlivňovat globální klima. Kondenzační jádra mraků vytvářená amoniakem v guanu tučňáků by mohla hrát klíčovou roli při regulaci klimatu tím, že odrážejí sluneční světlo a snižují teplotu na zemském povrchu. To naznačuje, že tučňáci a možná i další živočišné druhy by mohli být nečekanými spojenci v boji proti změně klimatu.
Tato studie navíc zdůrazňuje význam zachování přirozených stanovišť těchto druhů. Ochrana kolonií tučňáků je nejen životně důležitá pro biologickou rozmanitost, ale mohla by mít také významný přínos pro klima. Vzhledem k tomu, že změna klimatu ohrožuje polární ekosystémy, je ochrana těchto stanovišť ještě důležitější.
Zatímco lidstvo hledá technologická řešení ke zmírnění změny klimatu, příroda stále dokazuje, že má své vlastní metody. Tučňáci adélie nám svým jednoduchým, ale účinným přírodním postupem připomínají, že někdy nejsilnější odpovědi přicházejí z těch nejneočekávanějších míst.