Jaroslav Šebek: Za větším rozsahem protierozní ochrany v ČR stojí větší zornění a velká pole v erozních oblastech

Sdílet

vodní eroze

Zdroj: Ekolist.cz

Podle plánů ministerstva zemědělství měla od začátku července tohoto roku platit nová metodika k opatřením zajišťujícím dobrý zemědělský a environmentální stav půdy (DZES 5). Zemědělští hospodáři mají v rámci tohoto opatření nově plně odpovídat za protierozní ochranu půdy, ale mohou si sami do značné míry zvolit způsob této ochrany.

Předpis stanovuje podmínky orientované na výsledek, tedy na to, zda k erozi reálně dochází. To je jistě lepší řešení než přílišný důraz na povinná preventivní opatření, která v předchozích variantách hrozila a která by byla jen byrokratickým cvičením. Sankce v podobě snížení dotační podpory přijdou na řadu až v případě skutečných erozních událostí. Není však rozhodně vyhráno, neboť k uplatnění poměrně složitého a ne zcela jasného systému do praxe schází dostatek kvalifikovaných poradců, kteří by zemědělcům s tímto standardem pomohli.

Účinnost příslušné novely vládního nařízení bude ještě z technických důvodů odložena, ale hlavní principy zahrnuté v nové metodice DZES 5 lze v zásadě vnímat jako odpovídající situaci v ČR. Bylo zajímavé, že zástupci Agrární komory či Zemědělského svazu se v médiích aktuálně vyjádřili kriticky k požadované ochraně až 65 % plochy spadající pod systém ochrany půdy před erozí oproti běžným 15 % plochy zemědělské půdy v jiných zemích. Stěžují si však tím jen na negativní důsledky přetrvávajícího nevhodného modelu hospodaření na velkých plochách v erozních oblastech, který je pro naši postsocialistickou zemi bohužel typický.

Hlavním důvodem zpřísnění v Česku je tedy rizikovější způsob zemědělského hospodaření, při kterém jsou některými typy podniků pěstovány erozně náchylné plodiny na větších plochách na svažitých pozemcích, než je tomu v jiných zemích.

V této souvislosti však lokálně a odpovědně hospodařící české sedláky, kteří péči o půdu skutečně rozumí, asi nejvíce reputačně poškodily zcela absurdní a odsouzeníhodná vyjádření některých zástupců velkých agrárních podniků a zemědělských družstev o tom, že eroze bude sice nyní menší, ale úrodnost půdy bude slabší (ZDE). Krystaličtější příklad rozdílného přístupu různých skupin k zemědělství bychom asi hledali jen těžko.

Je jisté, že podíl velkých ploch v erozně ohrožených lokalitách je v Česku výrazně vyšší a tudíž je pochopitelné, že se nyní týká většího množství ploch než v jiných zemích. Také častější přívalové srážky připomínají velkou společenskou naléhavost vyšší ochrany půdy před erozí. Ministerstvo zemědělství připravilo v minulých letech soubor pravidel DZES 5, který obsahuje podmínky pro hospodaření na erozně ohrožené půdě. Metodiku vydalo ministerstvo již v minulém roce, ale odložilo platnost nových protierozních pravidel na červenec tohoto roku.

Důvodem odkladu mělo být poskytnutí dostatečného času zemědělcům na přípravu osevních plánů pro setbu ozimů v roce 2025. Červencový termín platnosti se však kvůli projednávání modifikací ani tentokrát nepodařilo dodržet, a proto zůstává zatím v platnosti původní soubor pravidel. Standard DZES 5 nyní prochází posledním kolem úprav a schvalování ze strany Evropské komise.

ASZ ČR a její odborní zástupci se aktivně účastnili připomínkování standardu a potřebu řešit erozi neodmítali. Opakovaně však vyjadřovali obavy z nárůstu zbytečné byrokracie, pokud by se mělo jít pouze cestou povinných opatření bez možnosti vlastního řešení, které musí mít každý farmář ke svému rozhodnutí. Nová pravidla, která kladou důraz na výsledek a dávají zemědělcům výběr konkrétních opatření, proto nyní budou odpovídat tomu, co jsme jako ASZ ČR na ministerstvu navrhovali přibližně před dvěma a půl lety.

Všichni hospodařící zemědělci se musí také vyrovnat s nepříjemnou situací, kdy ještě nový standard nevstoupil v platnost, ačkoli by se podle něj mělo postupovat již při letošním podzimním setí. Zástupci ministerstva zemědělství však během jednání červnového Monitorovacího výboru Strategického plánu Společné zemědělské politiky potvrdili, že během letních měsíců nová pravidla vstoupí v platnost. Ozimé obiloviny by navíc v plnění podmínek měly mít výjimku a nebudou považovány za plodiny erozně ohrožující.

Je tedy velmi dobře, že neprošla maximalistická varianta výhradně povinných protierozních technologií a přísně daných osevních postupů. Nová metodika by naopak měla umožnit, že se zemědělci budou moci sami rozhodnout, jaké postupy budou ve svém konkrétním případě a s ohledem i na další okolnosti používat, aby se vyhnuli erozní události. Pokud ale dojde k erozní události, bude hrát roli, zda zemědělec tyto technologie použil, či nikoli, pro stanovování sankcí. Ty se počítají z přijatých dotací a v počátečních sazbách činí 1 až 3 procenta. Ve většině případů počítá standard DZES 5 před samotnými sankcemi s udělením takzvané žluté karty. Protierozní opatření se dle standardu DZES 5 týkají nejen silně ohrožených pozemků (SEO), ale také mírně ohrožených ploch (MEO). Při opakování erozních událostí může dojít k přeřazení z mírnější kategorie do kategorie silně ohrožených ploch. Realizace půdoochranných opatření je samozřejmě v zájmu samotných zemědělců, protože v důsledku eroze klesá kvalita půdy, hodnota půdy jako majetku i hektarové výnosy pěstovaných plodin. Pokud budou nová protierozní pravidla schválena Evropskou komisí, zemědělci budou mít odpovědnost za udržitelné nakládání s půdou v podstatně větším rozsahu než dosud. Finální varianta sice není zcela podle našich představ, nicméně vzhledem k náročnosti celého vyjednávání s Evropskou komisí, jde v tuto chvíli o přijatelné řešení.