„Ačkoli jsme s manželem původně plánovali dvě děti, nakonec jsem se rozhodla, že mi jedno bohatě stačí. Můj muž se s tím sice nějakou dobu nemohl smířit, ale nakonec musel, protože mu nic jiného nezbylo. On by si to druhé asi těžko odnosil, odrodil a byl s ním doma. Svého rozhodnutí nelituju, ale netušila jsem, že se jednou budu zpovídat svému dospělému synovi,“ tvrdí Dana.
Její osmnáctiletý syn Dominik se prý nedávno zeptal otce, proč vlastně mají rodiče jen jeho. Očekával zřejmě odpověď ve stylu, že se o druhé dítě snažili, ale nešlo jim to. Otec mu ale prozradil, jak se věci mají, že sourozence nemá kvůli matce, která chtěla radši budovat kariéru než být s dětmi doma. A od té doby se s ní Dominik nebaví.
„Nejdřív jsem vůbec nevěděla, co má Dominik za problém a proč se se mnou najednou přestal bavit. Když jsem na něj zatlačila, spustil na mě, že ho zklamalo, jak jsem sobecká, že ho mrzí, jestli pro mě v dětství byl takovou přítěží a nikdy mi prý neodpustí, že je kvůli mně jedináček a až s tátou umřeme, nebude mít nikoho. Nevěřila jsem svým uším. To mám za to, že jsem ho celé ty roky piplala? Jiné děti by snad byly rády, že se nemusejí o věci dělit se sourozenci a že mají rodiče jen pro sebe a on mi řekne tohle?“ ptá se zaskočená Dana.
Po hádce se synem nastoupila na manžela s tím, proč nemohl absenci sourozence Dominikovi sdělit nějak kulantněji. Ten ale jen krčil rameny, že přece nebude lhát a že mu neřekl ani polovinu toho, na co si během mateřství Dana stěžovala.
„Syna miluju, ačkoli mě to s ním doma nikdy úplně nebavilo. Nechci mít zkažené vztahy, ale nevím, jak z téhle šlamastiky ven,“ uzavírá.
K článku se vyjádřila osobní koučka Sylvie Bennett:
Tento příběh ukazuje, jak složité může být, když se rodič rozhodne pro určitý způsob života, který se v dospívání dítěte může ukázat jako jinak vnímaný. Dana se rozhodla mít pouze jedno dítě, což je rozhodnutí, které vycházelo z jejího nejlepšího vědomí a svědomí v dané fázi jejího života. Ačkoliv to pro ni bylo v souladu s jejími životními cíli, kariérou a osobními ambicemi, je důležité si uvědomit, že i tento výběr mohl mít vliv na jejího syna.
Pro Dominika může být absencí sourozence něco, co se v jeho dospívání vynořuje jako velká výzva. Pro dítě, které nemá sourozence, může být velmi těžké vyrovnat se s tím, že není sdílený ten základní rodinný prostor, který by jinak mohl mít. V dospívání se v něm můžou objevovat myšlenky na to, co bude, až rodiče nebudou. Možná se obává, že zůstane sám, bez podpory. A tyto pocity jsou stejně legitimní, jak jsou pocity Dany, která se rozhodla pro to, co bylo v dané chvíli pro ni nejlepší.
Pro Danu je určitě těžké slyšet od svého syna, že ho zklamala. Nicméně její pocity a rozhodnutí nemohou být automaticky vnímána jako „sobectví“. Každý rodič má právo rozhodnout, jaký bude jeho životní plán, a pokud dítě vyrůstá v láskyplném prostředí, nemusí to znamenat, že dítě bude automaticky trpět. Možná byla Dana přesvědčena, že tím, že se plně věnovala svému synovi, mu poskytla všechno, co potřeboval.
Na druhou stranu, Dominikova frustrace je taky důležitá a zaslouží si pozornost. Pro dítě je to období, kdy se začne intenzivně hledat – jak v rodinné struktuře, tak v otázkách, kdo mu zůstane, až jeho rodiče budou pryč. Je zcela přirozené, že začíná klást otázky a vyjadřovat pocity, které mohou vypadat jako kritika. Ale tyto pocity jsou autentické a zaslouží si, aby byly vyslechnuty.
V tomto okamžiku by pro obě strany bylo nejlepší otevřít upřímnou komunikaci. Dana by mohla Dominikovi vysvětlit, proč se rozhodla mít pouze jedno dítě, přičemž by zdůraznila, že to nebylo o nedostatku lásky nebo sobeckosti, ale o hledání rovnováhy v jejím životě. Dominik naopak dostane prostor říct, jak se cítí a co pro něj znamená mít rodiče, ale už žádného sourozence.
Tato situace může být příležitostí pro hlubší porozumění a vybudování silnějšího vztahu. Pokud by komunikace přetrvávala jako obtížná, rodinná terapie by mohla poskytnout nástroje, jak lépe mluvit a vzájemně se podporovat.
Sylvie Bennett je koučka, máma a žena, která pochopila, že to, jak se cítíme uvnitř, formuje všechno kolem nás – naše vztahy, sebevědomí, rozhodnutí i to, co do svého života přitahujeme. Pomáhá ženám pochopit jejich vlastní nastavení, překonat limitující vzorce a začít si věřit. Ukazuje, jak se zbavit toxických přesvědčení, která ovlivňují jejich vztahy, práci i každodenní život.
Věří, že když s i dovolíme být autentické a začneme se rozhodovat jinak, změní se všechno – nejen to, jak se cítíme, ale i to, jaký život si tvoříme.
Více informací najdete na: www.sylviebennett.cz
Instagram: www.instagram.com/sylvie_bennett_/?hl=cs |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články