Hlavní pozornost se při červnové volbě generálního ředitele České televize logicky soustředila na pětici finalistů, včetně pozdějšího vítěze volby Hynka Chudárka. Radní však měli před zúžením počtu kandidátů na stole původně celkem dvacítku kandidátských projektů zájemců o ředitelský post. Ty jsou veřejně dostupné a místy obsahují dosti nekonvenční pohledy na to, kudy by se veřejnoprávní televize měla či neměla ubírat.
Zatímco kandidátské projekty a záměry pěti kandidátů vybraných Radou ČT pro finále volby generálního ředitele dostaly velký mediální prostor, přihlášky vyřazených kandidátů spadly pod stůl.
Spolu s tím i řada někdy obskurních avšak zaznamenáníhodných postřehů a návrhů. Následující text některé z nich – bez nároku na úplnost – shrnuje.
„Všechny moderátorky budou mít zdravý BMI index – věkově odstupňovaný. Je to z důvodu vlivu TV na psychiku dospívajících dívek. Chci jim nabídnout zdravé vzory. Vyhlašuji tímto konec ‚Dachau modelek‘.“
Zřejmě nejbizarněji – jako přípravu na válku – pojal svůj kandidátský projekt architekt Ondřej Vrbík, který na ředitele ČT kandidoval už v roce 2023.
Česká televize podle Vrbíka musí reagovat na konflikt na Ukrajině, jak vysíláním, tak změnou organizační struktury. Navrhuje „armádní“ hierarchii nadřízených a podřízených, vytvoření nových televizních programů od dětských diváků až po seniory, které by měly diváky připravit na válku.
Vrbík v projektu českou společnost označuje za „máslovou“ a dnešní Čechy za „měkké a křehké“, což podle něj nahrává Rusku.
Žádná „Modrá ústřice“ a „Dachau modelky“
V týmu nejvyššího managementu ČT by rád viděl minimálně dva zástupce armády jako expertní poradce, jejichž identita nebude veřejná. V případě zvolení by prý také uvažoval o zřízení „černé listiny“ – seznamu lidí, kteří se na obrazovce neobjeví, nebo objeví pouze minimálně, a to z důvodu bezpečnosti státu a obyvatelstva.
Vrbík, který o sobě doslova v projektu píše, že vyznává křesťanskou morálku a je bílý heterosexuál, by také zavedl kvóty pro LGBT témata ve vysílání: „Tato komunita dostane právě tolik % vysílacího času, kolik % jí je zastoupeno ve společnosti. Pokud vědecké Studie vyhodnotí, že gayů je ve společnosti 3,2 %, získají gayové právě 3,2 % vysílacího času. Konec pozitivní diskriminace.“
ČT ve Vrbíkově vizi nemá být „Modrou ústřicí“, jak sám nazývá fakt, že některé pořady moderují dvojice mužů nebo dvojice žen. To by Vrbík zakázal a změnil na výlučně smíšené moderátorské páry.
Dnes už dvojnásobný neúspěšný kandidát v projektu také slibuje zavést v ČT „příjemné pracovní prostředí beze všech negativních pracovně-patologických jevů (šikana, bossing, mobbing, staffing, kyberšikana, rasismus, sexuální narážky… atd.)“. Zároveň ale rýsuje následující omezení pro ženy, které se budou smět objevit na obrazovce:
„Všechny moderátorky budou mít zdravý BMI index – věkově odstupňovaný. Je to z důvodu vlivu TV na psychiku dospívajících dívek. Chci jim nabídnout zdravé vzory. Vyhlašuji tímto konec ‚Dachau modelek‘.“
Vrbík by také zavedl pravidelné Biblické okénko ve vysílání ČT 1 kolem půlnoci prezentované „obyčejnými ženami z lidu“ (doslovná citace), zasazoval se o zvyšování koncesionářských poplatků (co dva roky minimálně o výši inflace plus 15 procent k tomu) a vrátil by na obrazovku kanál ČT 3 zaměřený na seniory.
Tam by zřídil vysílání aktuálních zpráv v designu 80. let včetně televizního studia i šatů moderátorů a čtení příspěvků z papíru namísto čtecího zařízení. Vrátil by na obrazovku i „pana Vajíčka“, reklamní znělku komunistické ČST. „Nasadil bych na nostalgickou vlnu,“ rozvádí Vrbík návrat k televizní normalizaci.
Rada mladých i kvóty pro seniory
Zaujmout Radu ČT se snažili i další kandidáti. Zatímco Hynek Brom navrhoval „vyčlenění cca 15 % z celkového programového času ČT pro diváky 65+ formou vysílání starších děl a pořadů“, řada dalších uchazečů se zabývala spíše tím, jak by televize ke svým programům mohla přitáhnout mladé publikum.
Karel Šimek navrhl zřízení samostatného kanálu či pravidelného programového bloku zaměřeného na hraní her, e-sport, streamování a herní kulturu. Ten by podle něj vysílal především přímé přenosy z českých i mezinárodních e-sportových turnajů, pořady o vývoji her, rozhovory s tvůrci, recenze a herní novinky a podobně.
Kořen také do svého projektu na řadě míst otiskl svou zkušenost někdejšího starosty města Říčany. Navrhuje proto „zahuštění sítě regionálních redaktorů tak, aby ČT přinesla týdně minimálně jednu zprávu z každé obce s rozšířenou působností“, kterých je celkem 206.
Jiří František Potužník přišel s myšlenkou zřídit online streamovací platformu ČT 4 4Air, která by šířila „veřejnoprávní obsah pro juniory přijatelnou formou: spoty do jedné minuty, ve spojení s vhodnými influencery, sdílenými reakcemi a komentáři.“
Nová platforma by se podle Potužníka mohla „zaměřit na sezónní témata opakující se se železnou pravidelností a umocňující u mnoha představitelů mladé generace pocity ztracenosti“.
Neúspěšný kandidát v projektu uvádí několik příkladů: „V jarním období jsou to otázky spojené s výběrem studií a profesí, v letním s výdělky a cestováním, v podzimním s emočními propady a krizí identity, v zimních s osobními bilancemi a nejasnými existenčními perspektivami.“
Ani Potužník se však do finálové pětice kandidátů nedostal – na rozdíl od Libuše Šmuclerové, která svou vizi obhajovala při veřejném slyšení před radními ČT a navrhla v ní zřídit takzvanou „Radu mladých“.
„Téměř 40 % zaměstnanců ČT je starších 50 let, téměř 70 % starších 40 let. Po vzoru České spořitelny by měla i ČT ustavit svou Radu mladých – think-tank (ne stínové vedení), který do fungování televize přinese pohled mladé generace,“ vysvětlovala ve svém projektu Šmuclerová.
Láska zvítězí. I bez Nemocnice na kraji města
V několika projektech se objevilo varování před tím, aby se Česká televize vyvíjela směrem jako někdejší veřejnoprávní – dnes více či méně zestátněná – média v Maďarsku či na Slovensku.
Kandidát Radan Holásek však naopak navrhl, že „zvláštní pozornost bude věnována spolupráci s veřejnoprávními médii ze střední a východní Evropy, se kterými Českou televizi spojuje podobná historie, kulturní kontext a výzvy.“
Michal Frankl v oddílu svého projektu „Láska musí zvítězit nad nenávistí“ popsal, že Česká televize má podporovat společenskou integritu a překlenovat rozdíly. „Neznamená to nutně, že si lidé v práci budou druhý den vyměňovat názory na nejnovější milenecký vztah v Nemocnici na kraji města. Ta doba se (naštěstí) nevrátí, ale je třeba věnovat pozornost identitární roli v tvorbě a v programu ČT a posilování národní a občanské identity,“ napsal Frankl.
Další z kandidátů, kteří neprošli sítem radních do finále, byl Vladimír Kořen. Jeho projekt obsahuje hned několik pozoruhodných návrhů, například zavedení zpravodajského formátu, kde by ČT a její lidé odpovídali na klíčové dotazy, výtky a kritiku své práce. Navrhl i prověřit možnost vybudování veřejnoprávní sociální sítě.
Kořen také do svého projektu na řadě míst otiskl svou zkušenost někdejšího starosty města Říčany. Představil ideu „zahuštění sítě regionálních redaktorů tak, aby ČT přinesla týdně minimálně jednu zprávu z každé obce s rozšířenou působností“, kterých je celkem 206. Otevřel by prý také debatu o nových týdenících reportážního charakteru zaměřených třeba na správu obcí, infrastrukturní tématiku, ochranu přírody či sociální témata.
Ať hospodaření kontrolují občané
Volné myšlenkové cvičení bez jakéhokoli vztahu k realitě pak připomínají pasáže některých kandidátských projektů týkající se hospodaření veřejnoprávní televize. Někteří z neúspěšných kandidátů, které Rada ČT vyřadila hned v předvýběru, viděli právě Radu jako orgán, který se má zasazovat o zvýšení koncesionářských poplatků. To je přitom věc politiků, vlády a parlamentu.
Kandidát Ondřej Cón by do ekonomické kontroly ČT rád více zapojil občany: „Hlavním arbitrem v ekonomické rovině nesmí být jen kontrolní nástroje a instituce, ale opět i samotní občané. V případě svého zvolení bych rád zřídil technicky realizovatelný kontrolní mechanismus, který umožní veřejnosti sledovat finanční správu televize.“
Bývalá dlouholetá redaktorka a donedávna i mluvčí ČT Vendula Krejčová v kandidátském projektu popisovala Českou televizi jako „love brand“. I proto navrhovala vybudování oficiálního e-shopu České televize, „který nabídne produkty spojené s původní tvorbou, zajímavou nabídku pro dětské publikum i sběratelské edice ikonických pořadů“. E-shop by sloužil jako nový komunikační kanál i zdroj financí ČT a posiloval její značku.
Kandidát Aleš Rozehnal (mj. i spolupracovník HlídacíPes.org a člen správní rady Ústavu nezávislé žurnalistiky, pozn. red.) na závěr svého projektu přidal pár úvah „jdoucích za jedno funkční období“. Zmiňuje v nich teoretickou možnost zavedení speciální televizní daně, protože financování prostřednictvím daní by podle něj vyšlo levněji než vymáhání koncesionářských poplatků.
Podle Rozehnala by se také Česká televize neměla bránit diskusi o možném sloučení s Českým rozhlasem: „Sloučení dvou mediálních institucí pod jednu organizaci by z několika strategických, ekonomických i společensko-mediálních důvodů bylo správné.“
HlídacíPes.org
Žena.cz|
KINOTIP2.cz|
VímeVíc.cz|