Syn už nechtěl být na táboře, a tak jsem pro něj okamžitě dojela. Podle manžela to však nemělo dostatečný důvod, říká Eva

„ Náš Páťa měl jet poprvé v životě na tábor, a to hned na dva týdny. Dát dětem telefon bylo na uvážení rodičů, takže jsem mu ho samozřejmě zabalila s sebou. Nevědět, co se s dítětem 14 dní děje mi přišlo jako holý nesmysl. S manželem jsme ho v den odjezdu vyprovázeli na autobus a mě hrozně štvalo, že to muž neprožívá tolik jako já. Když se autobus rozjel, já jsem mávala jako o život a bulela jako želva a on jen zvedl ruku na pozdrav a odkráčel. Prý že to kluk zvládne. “

Eva se bála hlavně toho, že by si Patrik nenašel na táboře kamaráda a cítil se tam osamělý. To se ale naštěstí nestalo. Patrik si našel kamaráda hned první den.

„ Nechtěla jsem být úplně za matku stíhačku, a tak jsem volala až druhý den. Děti směly telefon používat jen v době odpoledního klidu, takže jsem byla od rána jak na trní. Neskutečně se mi ulevilo, když to zvedl a zněl vesele. Prý si hned první den našel kamaráda. Toho jsem se popravdě bála nejvíc, aby tam nezůstal sám stranou od kolektivu. Měla jsem z toho ale dobrý pocit. “

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT: Snaha ušetřit za dovolenou u moře se mi pořádně vymstila. Sedla jsem na lep podvodníkovi, lituje Radka Nadšení však Evě nevydrželo dlouho. Měla pocit, že najít si na táboře kamaráda je ta nejtěžší a nejzásadnější věc, ale nepočítala s tím, že by Patrikův kamarád mohl po třech dnech odjet kvůli nemoci domů.

„ V úterý volal Páťa s tím, že Tomášek dostal horečku a musel odjet domů. Prý tam bez něj nechce být. Prosil, abych pro něj dojela a já jsem prostě jen automaticky nasedla do auta a vyrazila pro něj. Když dítě prosí, že chce k mámě, přeci mu neřeknu, že to nejde. O hodinu později už jsem si ho vezla domů. “

Doma se Eva ale nesetkala s pochopením. Pro jejího muže nebyla nemoc nejlepšího kamaráda dostatečný důvod k tomu, aby pro syna na tábor jela.

„ Manžel mi řekl, že to snad nebyl jediný stejně starý kluk, se kterým by se Páťa dokázal skamarádit. Prý mu stačilo dát jen čas. Den dva a zase by si s někým začal rozumět. Tím, že jsem pro něj dojela jsem mu tuhle šanci prý vzala, a navíc jsem ho naučila, že když se vyskytne jakákoli malá komplikace, je nejlepší utéct. Já to sice takhle nevidím, ale samozřejmě mi to šrotuje v hlavě a chtěla bych na to slyšet odborný názor ,“ zakončuje Eva nejistě.

K článku se vyjádřila Mgr. Šárka Miková, psycholožka, lektorka a autorka několika knih

Z jednoho dopisu nelze říct, co bylo „správně". Neznáme dítě ani rodiče – a právě jejich konkrétní osobnost hraje v podobných situacích zásadní roli. Dospělí často přisuzují dítěti své vlastní pocity, ale ono může situaci vnímat zcela jinak. Maminka možná vycházela ze zkušenosti, že je pro syna těžké navazovat kontakty. Zároveň je však z jejího popisu patrné, že sama prožívala silné obavy – mnohé z nich se ale nenaplnily: syn si hned první den našel kamaráda a působil spokojeně. Silné emoce rodiče jsou pochopitelné. Důležité je ale rozlišit, kdy je dítě skutečně v ohrožení, a kdy potřebuje především podporu. Rychlá reakce vedená úzkostí může dítěti vzít možnost zvládnout těžší chvíle a získat tím na odolnosti. Odjezd kamaráda byl pro dítě těžký. Je pochopitelné, že chtělo domů. Ale právě v tom, jak na to dospělí zareagují, se může rozhodovat o dalším posílení či oslabení dětské odolnosti.

Namísto okamžité „záchrany" se osvědčuje:

Potvrdit emoce dítěte („Chápu, že je ti smutno"), Nabídnout cestu, jak situaci zvládnout (např. s kým si může popovídat), Spolupracovat s vedoucím, ideálně s tím, ke kterému má dítě důvěru. Někdy je samozřejmě lepší dítě přivézt. Ale nejdřív je dobré zkusit podporu a ukázat dítěti, že i nepříjemnosti se dají zvládnout – a posilují odvahu i důvěru ve vlastní schopnosti. Pozornost si zaslouží i samotná maminka. Z jejího příběhu vyplývá, že to pro ni bylo silně emočně náročné. V takové chvíli je důležité se ptát: „Reaguju víc na své pocity, nebo na potřeby dítěte?" Někdy totiž nejvíc pomáhá naše důvěra, že to dítě zvládne.

Mgr. Šárka Miková je psycholožka s více než 25letou praxí a zároveň maminka tří dětí. Je autorkou tří úspěšných knih – Milovat nestačí, Nejsou stejné, Ani mámy nejsou stejné - které se opírají o její vlastní teorii osobnosti, tzv. Teorii typů. Základem jsou 4 typy osobnosti s různými vrozenými potřebami. Ve své práci se věnuje podpoře rodičů i dětí, pomáhá jim lépe poznat sebe i své děti, porozumět v jejich jedinečných typech chování, emocí a potřeb.

O webu Teorietypu.cz

„ Vždyť jsme se na tom domluvili! “ „ Ale já to bral jen jako možnost. “ Občas máme pocit, jako by nám někdo dělal něco naschvál. Jenže ten druhý „jen“ může mít jinak nastavený mozek. Teorie typů nám podobné situace pomáhá pochopit. A taky poznat sám sebe. Inspirujte se články na blogu, kupte si knihu plnou příběhů, zkuste webinář nebo se zúčastněte interaktivního dvoudenního semináře. Více na www.teorietypu.cz

Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.

Související články Manžel jde do hospody, hospodský ke mně, popisuje Tamara řešení nedostatku pozornosti Po dvou měsících vztahu jsem neplánovaně otěhotněla. Přítel mě tlačí do rozhodnutí, které mě děsí, říká Klára Chození s několika muži najednou má svá pro a proti Nechal mě se do něj zamilovat a až pak se mi svěřil se svou minulostí. Za mě je to kriminálník, říká Jana Kvůli potratu se nebavím s dlouholetou kamarádkou, tvrdí Monika

Zastavení dodávek zbraní Ukrajině zaskočilo i Trumpovy spojence. Kyjev mění taktiku

Felix Slováček zkolaboval v letadle. Posádka měla podezření na mrtvici

Reinkarnace Jacka Rozparovače: vědci si lámou hlavu nad agresivním jedincem z Walesu

Sedmnáctiletý syn Kadyrova se oženil. Střílel z pistole a proháněl se v mercedesu

Sýpka Arnoštov. Dříve ruina ohlodaná až na kost, dnes skvostný "dům v domě"