<p>Zatímco desetidenní dálniční známka v Česku stojí 290 korun a celoroční 2 440 korun, stále se najde dost lidí, kteří za stejnou věc zaplatí i o tisícovku víc. Ne kvůli nějaké nové dani, ale kvůli tomu, že ji koupí přes neoficiální weby. Ty v červnu 2025 opět spustily masivní reklamní kampaně, které míří na nepozorné řidiče – a daří se jim to.</p><p>Situace je jednoduchá. Řidič si otevře prohlížeč, do vyhledávání zadá „koupit dálniční známku“ a klikne na první odkaz. Většinou jde o placenou reklamu, která vypadá věrohodně – doména v češtině, česká vlajka, design téměř totožný s oficiálními stránkami. Jenže místo běžné ceny se k nákupu připočítá takzvaný manipulační poplatek, eko služba nebo jiný výmysl, který celkovou částku navýší třeba až na 3 000 korun.</p><h2>Na pohled oficiální, ve výsledku předražené</h2><p>Ano, poplatky jsou v některých případech uvedeny před zaplacením, ale v praxi je řada lidí jednoduše přehlédne. V rychlosti, v nepozornosti nebo ve stresu. Proto Ministerstvo dopravy opakovaně upozorňuje, že jediným oficiálním online prodejcem je portál <a href="https://edalnice.cz" target="_blank" rel="noopener noreferrer">edalnice.cz</a>. Ten provozuje státní podnik CENDIS a garantuje, že neplatíte ani o korunu navíc.</p><p>Možná vás napadne, jestli je něco takového vůbec legální. Oficiálně platí, že cenu kuponu nelze uměle navyšovat. Ale právě tady přichází na řadu obcházení – kupon se sice prodá za oficiální cenu, ale k tomu se přidají další „služby“, které nejsou nezbytné, ale zaplatit je musíte, protože bez nich objednávka neproběhne.</p><p>Stát sice zveřejňuje seznamy neoficiálních webů, ale vymáhání nápravy je komplikované. Provozovatelé těchto stránek často sídlí mimo EU, na stránkách nezveřejňují žádné kontakty a celkově se drží v právní šedé zóně. Mezi známé neoficiální domény patří například <em>dalnicni-znamky.cz</em>, <em>edalinice.cz</em>, <em>dalnicniznamky.cz</em> a desítky dalších. Často působí profesionálně a vzbuzují důvěru. Bohužel neoprávněně.</p><h3>Obcházení zákona je až překvapivě snadné</h3><p>Pokud člověk zjistí, že zaplatil víc, než měl, je už většinou pozdě. A i když kupon opravdu dorazí a je platný, pokusit se o vrácení peněz bývá předem prohraný boj. Právníci to popisují jako situaci, která je na hranici etiky – ne vždy nelegální, ale rozhodně ne fér. Problém nastává i ve chvíli, kdy je cena sice uvedena, ale tak nenápadně, že si jí většina lidí prostě nevšimne. </p><p>Weby využívají tzv. dark patterns – triky v designu, které vás navedou ke kliknutí, aniž byste si vše pořádně přečetli. A než se člověk vzpamatuje, peníze jsou pryč. Nejspolehlivější způsob je kupovat dálniční známky výhradně přes <a href="https://edalnice.cz" target="_blank" rel="noopener noreferrer">edalnice.cz</a>, nebo osobně – třeba na čerpací stanici či na poště. To je jistota. </p><p>Jenže v online prostředí mají falešné weby výhodu – platí si reklamu a Google je zobrazí vysoko. To vede k tomu, že i zkušení řidiči kliknou na špatný odkaz, aniž by to tušili. A mnoho z nich se k tomu pak ani nepřizná – nechtějí působit, že naletěli. Jenže právě tohle mlčení pomáhá provozovatelům těchto stránek v klidu pokračovat dál. </p><h3>Dejte si pozor na to, kde nakupujete</h3><p>Ministerstvo sice zveřejňuje seznam neoficiálních domén a opakovaně varuje, ale nemá žádné pravomoci tyto weby zablokovat nebo zrušit. Zodpovědnost tak zůstává na nás všech. Každý si musí dávat pozor sám – a ideálně i varovat ostatní. Jednoduché pravidlo: pokud nejste na <em>edalnice.cz</em>, zbystřete. </p><p>Zkontrolujte si patičku webu – je tam uveden provozovatel CENDIS? Je web přímo propojený se státní správou? Pokud ne, okamžitě odejděte. Nenechte se nachytat vzhledem stránky, vlaječkou ani okamžitým doručením. Lepší je věnovat nákupu dvě minuty navíc, než pak platit o tisíc korun víc a ještě se kvůli tomu zbytečně zlobit.</p>
